Co je Wicca

Kdo jsou Wiccariané

Náboženství, nebo spíše cech Wicca tak jak ho dnes známe, 

má kořeny v Anglii na začátku dvacátého století. Wicca volně navazuje na učení některých pohanských kultů a "čarodějnictví".

Wiccariané se obrací ke svým bohům, kterým přinášejí obětiny, žádají je o rady a pomoc, modlí se k nim a chovají je v úctě tak, jako je zvykem v každém jiném náboženství. Učení Wicca si hodně potrpí na rituály a obřadnost, je to také jedno z opravdu mála učení, které je ochotno nemalou část svých vědomostí volně publikovat a tím se stalo jedním z nejdostupnějších "čarodějnických" učením vůbec. Navíc informace běžně dostupné v literatuře jsou podávány v poměrně bezpečné a neškodné formě.

Wiccariané uctívají primárně tyto bohy:

Trojitou Bohyni, nebo také Bohyni tří tváří, jenž je symbolem Stařeny, Matky a Panny(dcery), která je nesmrtelná a jejím nebeským tělesem je Měsíc. Většinou je zobrazována jako žena s plodnými boky a vnadným poprsím, zároveň je ale kladen důraz na její krásu a křehkost, která je v kontrastu se svým protějškem velice mužným Rohatým Bohem. Nebo ji symbolizuje měsíc ve třech fázích, které podtrhuje životní cyklus ženy a tedy tři tváře Bohyně.

A už zmiňovaného Rohatého boha, jenž je zároveň Synem, Milencem a Manželem Bohyně. Rohatý Bůh prochází  cyklem znovuzrození, který se váže na roční období a sluneční cykly.

Jeho nebeským tělesem je Slunce a bývá zobrazován jako statný muž v plášti,

 s jelením parožím na hlavě.

Nebo jako jelen se symbolem spirály mezi očima.

Lidská verze je nemálo kdy doprovázena falickými symboly.

--------

Wiccariané věří v zasvěcení, to znamená, že pokud neprojdete zasvěcovacím rituálem, nebo nejste řádně samozasvěceni(samozasvěcení nebývá uznáváno), nejste a ani nemůžete být přijati do oficiálního kultu Wicca.

O náležitostech zasvěcování se tu rozepisovat nebudu, bylo by to na dlouhé čtení a informace o tom jsou poměrně dobře dohledatelné.

Jen pro zajímavost, já sama za sebe nemám s Wiccou nic společného a na rituální zasvěcování mám svůj vlastní, odlišný názor a myslím že s největší pravděpodobností nepřijde doba kdy bych měla pocit, že by mi to k něčemu bylo dobré. 

Tím ale nikterak nesnižuji význam, ani vážnost a důležitost,

 kterou Wiccariané obřadu zasvěcení přikládají. 

V tom koho jsou ochotni zasvětit bývají velmi vybíraví a pečlivě zvažují zda daného jedince přijmou, nebo ne.

 A bylo by ode mne velice pokrytecké, nechovat učení Wicca v určité vážnosti a úctě, protože sama vlastním několik velice zajímavých a podnětných knih, jejímiž autory jsou, nebo byli právě Wiccariané.

V dnešní době se Wiccariané dělí do několika skupin/škol.

Všichni společně neuznávají, nebo spíš odsuzují takzvané černé sbory. A ano existuje to a ano tito lidé jsou,

 nebo můžou být nebezpeční. Je otázkou jestli jen sami sobě,

 nebo i okolí, nicméně pozor na ně, bývají to slabší a nevyrovnané osobnosti vedené někým kdo s takovými lidmi umí zacházet a manipulovat jimi.

Ale teď k těm školám.

• První jsou čarodějové dědiční.

Mluví se o tom že jejich rodové linie sahají až k ke starým kultům a starému náboženství.

• Pak tu jsou čarodějové tradiční.

O kterých jsem se toho zatím mnoho nedočetla, ale slibuji, že tuhle informaci časem doplním.

• Poměrně známí jsou čarodějové Gardnerovští.

Pan doktor Gardner byl  zasvěcen dědičnou čarodějkou. Napsal několik knih a ve světě Wicca se proslavil vedením hnutí čarodějů, založil muzeum čarodějů a v roce 1961 zemřel.

• Staří čarodějové.

Kteří se striktně drží starých tradic a z jejich pohledu je zveřejňování učení Wicca špatné.

• A poměrně novodobí čarodějové Alexandovští. 

Zde zasvěcují Alexandr a jeho žena Maxima Sandersovy, kteří se kupodivu dnes potýkají ze strany Gardnerovců s kritikou přílišné publicity.

Co se týká škol Wicci u nás v Čechách, tak já sama vím o čtyřech rodinách a z toho

dvě z nich jsou dědiční čarodějové.

Došel mi čaj a tak zase příště :) 

 

dělení magie - černá, bílá, nebo šedivá?

Už je to několik let zpátky, co jsem vedla velmi poučný rozhovor (poučný pro mě) o magii.

Bylo mi poměrně nevybíravým způsobem vnucováno, že téměř všechno, je takzvaná "černá magie".

Tak jen pro formu, můj názor: 

Z mého pohledu je dělení magie poměrně složitá záležitost. Nedá se dělit na "bílou", nebo "černou", teď na chvilku zapomeňte na babky kořenářky, čarodějnice, zapomeňte na Wiccariany, Chaos magii, Hermetismus a kdo ví co ještě.

Základem je záměr, myšlenka se kterou se do jakéhokoliv úkonu pouštíte, ve výsledku nemusí jít ani o nic s magií společného.

Jen velmi málo věcí na tomhle světě je striktně černobílé a tak i postupy té temnější strany, využité s rozumem, respektem a rozvahou, mohou posloužit pro dobrou věc, můžou být v konečném výsledku dobré i užitečné. 

Naopak rituál, z teď tolik propagované "bílé magie", který je zneužit ke špatnostem, se okamžitě stává čistokrevně temným.

Co bych z běžné magie vyjmula a zařadila do úplně samostatné kategorie, je Voodoo a Santería. Tam platí zcela jiná pravidla a i když je základní myšlenka tohoto odvětví kladná a léčitelská, určité aspekty afrických a kubánských umění se vyvíjeli zcela jinak, než na jakou magii jsme zvyklí my Evropané.

Takže abych to shrnula, je jen a pouze na Vás k čemu svou sílu, vůli, schopnosti a nebo jen iniciativu použijete, jestli pomůžete a nebo ublížíte. Následky svého jednání ponesete Vy. Zamyslete se tedy nad tím, proč, a za jakým účelem se  k magii obracíte. Nezapomínejte na pravidlo tří.