Umět si přát

Tak jak je to tedy s tím "Přáním si"

Už jsem tu mluvila o všech možných pravidlech a zásadách.

 O tom že si máme hlídat na co myslíme a s přáními je to podobné.Když si něco přejete, tak aby se Vám to splnilo a nepřivolali jste si na sebe něco špatného,

nesmí vaše přání nikomu jakkoliv uškodit. Vaše přání by mělo mít jasnou a jednoduchou formulaci. Mělo by být čisté a nesobecké a hlavně, když už se Vám povede najít tu správnou formulku, zamyslete se.

Je to opravdu to, co si přejete? 

Jeden citát totiž říká:" Osud nás umí potrestat hned dvěma způsoby. Nedosažitelností našich přání a nebo naopak jejich plněním."

Je to už delší dobu, ale vysvětlovali jsme jedné dámě(o které se tu určitě ještě párkrát v budoucnu zmíním) jak si přát, aby ji bylo líp a nemyslela na hlouposti. Říkejme jí třeba Kudrnatá Dáma. Tak naše Kudrnatá dáma, měla v té době problém s nadřízenou. Po vyčerpávajícím informačním kolotoči kdy, jsme ji už poněkolikáté vysvětlovali ať si přeje věci jako:

" Šéfová se uklidní a bude to dobré"

 nebo

 " všechno se zlepší" 

nebo 

"všechno dobře dopadne" 

popřípadě

 " aby její nepříjemná nadřízená dostala výhodnou pracovní nabídku a odešla za svým štěstím jinam"

To celé naše Kudrnatá dáma korunovala větou :" Jo, tak jo, tak já ji přeju pěkně velkej průjem!" 

A byli jsme zase na začátku.

Zní to úsměvně, ale kdo zná "pravidlo tří", ten už dobře ví, že to nemůže dopadnout dobře.

A asi si nechci představit co se tak může stát, když se Vám má vrátit zmiňovaný průjem,

 hned v trojnásobné formě.

Ne teď vážně.

Pro mě v tom bylo hned několik poučení. Jedno z nich mi připomnělo, že ne všichni jsme schopni naučit se "přát si". Tedy ne všem je nám umožněno dosáhnout splnění svých přání.

Že vážně, vážně,

 vážně jsou mezi námi tací, které bychom nikdy a za žádných okolností neměli zasvěcovat do čehokoliv, 

ani maličkostí, protože si tím tak akorát ublíží, nebo nadělají pořádnou paseku.

A komu není rady tomu je těžké pomoci. 

Tak pamatujte, že když si něco přejete, nesmíte tím nikde škodit, jinak se to otočí proti Vám. Což se také Kudrnaté dámě stalo, bohužel to nepřišlo formou průjmu, bylo to mnohem horší, jenomže naše Kudrnatá dáma byla jak slon v porcelánu a ubližovala kde se dalo. Ale o tom až jindy.

Když si něco budete opravdu přát, budete si opakovat formulaci svou formulaci a myslet na své přání, vyplní se.

Ne hned, ale splní se. Většinou k Vám přijde v ten správný čas. 

Byli doby, kdy jsem na přání nevěřila. Doufala jsem, ale nedokázala tomu plně věřit.

V té době se Moje Maminka, která se tím zabývá už poměrně dlouhá léta, rozhodla, že svá přání předem řekne nahlas. Jednou přišla a řekla že si přeje "xy" a že se to do roka splní.

Když s tím poprvé přišla, nevěnovala jsem tomu takovou pozornost. Přála jsem jí splnění všeho o čem se zmínila, ale brala jsem to s lehkou nadsázkou.

Nepřišlo mi to až zas tak reálné. 

Vím zní to ode mě neuctivě, ale každý nějak začínal.

Ta Mámina přání jsem znala, no a najednou se začala plnit.

 Plnila se přesně v tom daném pořadí ve kterém se o nich maminka zmínila a doslovně.

Tak jsem své veliké téměř celoživotní přání zformulovala do věty a přála si,

 teď už opravdu z celého svého já. 

Někdy je hrozně těžké převést pocit, který vás dlouhá léta provází do nějaké slovní formulace. 

A mě to trvalo poměrně dlouho.

Snažila jsem se naučit myslet na věci v tom dobrém světle a nepředstavovat si katastrofické scénáře. 

A pak když jsem to čekala nejmíň a z přání se stal vlastně takový večerní rituál (který mě uklidňoval),

 se mi mé přání splnilo doslova a do písmene.

Že se splnilo jsem si uvědomila až pár týdnů po tom, co si mé přáni začalo žít vlastním životem a bylo to opravdu doslovné.

Nepřála jsem si věc, ale jednoho určitého člověka. Nebyl to nikdo koho bych znala, 

jen jsem mu definovala jisté vlastnosti. 

V době kdy se z mého přání stal večerní rituál, taková moje mantra, už jsem ani nedoufala že se cokoliv změní.

A právě tehdy za mnou to moje přání přišlo až domů.

 Přání se plní, musíte jen přijít na to, co si vlastně přejete. Buďte opatrní, dopřejte si klid i čas nad definicí Vašeho přání přemýšlet.

Přejte si a přejte i jiným jen to dobré samozřejmě. Když budete od srdce a upřímně přát vy jiným, budou stejně tak přát i ostatní Vám. 

"Přej a bude ti přáno"

Čaj už je dopitý, tak zase příště a hodně štěstí, ať už si přejet cokoliv.

myšlenky vůči jiným lidem

Nepřát nikomu nic špatného, není tak těžké, vážně. Když víte jak na to, ušetříte si spoustu zbytečných nervů, rozčilování a vaše zdraví Vám za to poděkuje.
Nikdo se nevyhneme nějaké té potvoře, co Vás se sladkým úsměvem klidně podrazí,
 s mávnutím ruky vrátí půjčenou věc zničenou, přebere vám partnera(když se nechal, nestál za to),
 nebo Vás prostě pomluví.
Každý z nás se už určitě setkal l s někým kdo se ozve jen když potřebuje pomoc a pokud je to naopak, má najednou hrozně moc práce, nemocnou půlku příbuzenstva, je mu to hrozně, opravdu hrozně moc líto, ale budete si muset poradit sami a jo tu věc, co jste mu půjčili a teď ji potřebujete vrátit? No tu Vám teď nedá, protože jí nutně potřebuje on sám, takže najde dalších tisíc důvodů proč nemá čas se s Vámi vidět. Případně Vás dostal do problémů a odmítá se k tomu jakkoliv hlásit.
Nebo Vás prostě jen svým chováním totálně vytočil někdo cizí.
Případně Vám někdo úmyslně ublížil, ať už na duši či na těle.
Někdo blízký Vás zradil, podrazil, nebo využil.
V tom jak mohou lidé ublížit jeden druhému,
 myslím není nutné dávat další příklady, každý si najde ten svůj.

Když už chcete někoho spravedlivě potrestat, nikdy mu nesmíte chtít uškodit.
Ne opravdu, klesli byste až pod úroveň člověka, kterého chcete za jeho chování trestat.
Změňte své "definice".
V žádném případě těm dotyčným nesmíte přát neštěstí, úrazy, vyhazov z práce, nebo další z nepřeberného množství špatných věcí, které člověku můžou opravdu znepříjemnit život.
O něčem horším ani nemluvím.

To byste tomu dali.
 Všechno by se to mohlo otočit proti Vám, navíc byste si zanesli hlavu samým "smetím". To Vy by jste si s sebou vláčeli spoustu vzteku a s ním i spoustu špatných, někdy i zlých a smutných myšlenek.
Vy by jste byli ti, kdo se bude pořád trápit a vracet se dokola zpět, stále k tomu bodu, kde vám bylo ublíženo.  Zastavíte se tím na mrtvém bodě. 
Váš vnitřní růst se tím zpomalí, nebo se dokonce zastaví. 

Bude to jako na kolotoči,

1.  Nespravedlnost vůči vám,
2.  lítost+vztek+bolest, 
3. přání odplaty+zlé myšlenky+vzpomínka na prožitou bolest i pocity, 
4. pocit nespravedlnosti+smutek+vztek+pocit beznaděje,

 a zas dokola. 

A jako bonus,
 se Vám tahle hrozná "smyčka" přehraje pokaždé, když na toho dotyčného narazíte ,ať už osobně, tak Vám bude stačit i jen zmínka o něm, nebo Vás to dožene ve chvíli klidu.

   Místo spršky nadávek a spousty představ, kde hlavní roli hraje nepřítelův ukopnutý palec o ostrý roh skříňky a to ještě v tom lepším případě, je dobré uvědomit si,
 že na každého dřív nebo později stejně dojde.
 Lidově se tomu občas říká "Boží mlýny".
Sem, tam melou sice trochu pomalu, ale zato jistě.
 Věřte, že až toho dotyčného/dotyčnou semelou, tak to bude bez pardónu a se vší grácií.
Zas na druhou stranu, nezůstávejte ušlápnutí. Je dobré ozvat se a říct, že se Vás jeho/její jednání dotklo, ublížilo Vám nebo Vás urazilo. Musíte, ale odhadnout situaci a nepřehnat to.

Přejte jim ať dostanou přesně to, co mají dostat, ať už je to cokoliv.

Ať mají to, co si zaslouží.

 Stejně už to na ně někde čeká. 

Usmějte se a jděte dál tím svým životem, bez závaží naprosto zbytečného vzteku i dokola přehrávaných smyček nepříjemných pocitů, které by stejně trápil jen Vás.
Až o tom člověku uslyšíte, nebo ho uvidíte příště, nepovede se mu zkazit Vám náladu vůbec,
nebo nanejvýš jen na  pár minut.
Vždyť kdykoliv Vám nějak zkříží cestu, s úsměvem si uvědomíte, že na něho dojde. V duchu podvědomě zopakujete definici přání, které jste mu přiřadili, což Vám v duchu pohladí dušičku, která se při vědomí, že na něho dojde, uklidní.
Vzpomeňte si třeba na pravidlo tří.

 Není nic špatného se spravedlivě naštvat,
ale vždy si snažte uvědomit, že i spravedlivý hněv má své hranice, když je překročíte,
ublížíte jen sami sobě. Případně svým blízký, kteří ty Vaše věčné a vzteklé nálady, nebo naštvané litanie budou muset snášet a to ani nemluvím o dopadu na Vaše zdraví.
 Samozřejmě, že si nesmíte nechat všechno líbit a jen bezbranně čekat jak "to" samo dopadne.
 Pokud se cítíte utlačováni, šikanováni, nebo se Vám děje nějaké bezpráví, rozhodně si to nesmíte nechat líbit! Nenechávejte si to jen pro sebe, není nic špatného na tom, požádat o pomoc.
Ale všechno má hranice, nesmíte schválně ubližovat a škodit.

A až Vám život přinese příležitost se pomstít, buďte velkorysí, buďte opatrní, svá rozhodnutí si dobře promyslete a nemstěte se! K ničemu by Vám to stejně nepomohlo.

Došel mi čaj, tak zas příště.

Umíte uhlídat své myšlenky?

Jedna z nejtěžších věcí je, uhlídat sama sebe.

Zní to možná divně, ale pro ty kdo už vědí o čem mluvím, je to denní rutina.

Jde o v začátku poměrně těžkou věc. 

Nemyslet na špatné a "zlé" věci.

Vypadá to snadně, ale není.

 Dobré je začít s něčím jednoduchým, třeba když se vracíte domů, nemyslete na to špatné, co Vás doma může čekat.

 Na to, kolik tam bude špinavého nádobí, prádla , hladové děti nebo partner, šílená tchyně, nesnesitelný spolubydlící, jestli Vás ta sousedka ze shora zas po sto první nevytopila. Případně co Vám ten Váš chlupatý poklad doma zas přichystal za demoliční překvápko a že si zas půjdete lehnout bůhví kdy.

Tak takhle ne! To je hrozně špatně.

Tím to všechno na sebe jen přivoláte a přes práh svého bytu/domu, prostě toho místa, kterému říkáme domov a mělo by nám být oázou, vstoupíte už preventivně se špatnou náladou, ne-li přímo naštvaní. No a aby taky ne, když jste si ten zbytek dne v myšlenkách tak "hezky" naplánovaly!

Zkuste to jinak.

Naučte se třeba pro začátek, jít domů s plusovými myšlenkami. No jo, je to tady,

 to hrozné pozitivní myšlení. Tak já Vám to na příkladu přeložím do lidštiny.

První osobu nazveme třeba "Vlasaté A". 

Tak naše Vlasaté A se vrací z práce domů, cestou nakoupí a táhne v několika taškách těžký nákup. Za celý den je unavené a nepřeje si nic jiného,

 než padnout doma do měkkého křesla s horkým kakaem. A cestou si v duchu říká: "No supr, ty tašky jsou tak děsně těžký, proč já se na to nevykašlu a kupuju toho tolik najednou, jenže když ne já, tak kdo jinej!

 Jak přijdu, musím nacpat prádlo do pračky, jééé ono je v ní vlastně ještě z rána, určitě zatuchlo.

 To ten koš plný špinavého prádla nikdy nedoperu tak, aby šel zavřít. Nejraději bych se na to... Ach jo a tu večeři, ježiši! To bude doba, než se to uvaří, a pak zas budou děti kňourat, že ten, nebo onen to nechtěj jíst. To si nesednu dřív, než o půlnoci...Ježkovy voči a ještě venčení."

Tak a teď trochu jinak.

 Vlasaté A se vrací domů unavené z práce. Když vyjde z obchodu, nese jednu tašku nákupu a říká si: Na dnešek a ráno to stačí, zítra nakoupíme společně a uděláme větší nákup, aspoň se spolu cestou tam hezky projdeme. Prádlo už je doprané, tak ho stačí jen pověsit, za celý den v pračce to bude chtít dát na balkón, hmmm bude aspoň hezky vonět vzduchem. A ono se to taky nezblázní, když ten koš na prádlo půjde zavřít o kousek později.

Až budu dělat večeři, pustím si třeba nějakou dobrou hudbu, nebo to nové mluvené slovo, aspoň budu mít čas si to v klidu doposlechnout. A večer si s sebou vezmu k venčení do termohrnku horký kakao a polštářek, sednu si a jen ať se pořádně vyběhá, ta naše vobluda chlupatá.

Tak co? Rozdíl, že ano?

Netýrejte se zbytečnými starostmi, i tak má každý v tom dnešním světě, starostí víc než dost.

 Uvědomte si také, že na Vaší náladu se naváže nálada většiny ostatních, kdo s Vámi sdílí domov. 

Trénujte, protože uhlídat si myšlenky, to není otázka jedné, dvou cest domů, změnit myšlení a uhlídat mozek tak, aby Vám do hlavy netahal zbytečně negativní věci, je běh na dlouhou trať. 

Vzpomínám si na své vlastní začátky a na mou Maminku, která mi s tím hodně pomáhala. dokonce jsme měly jedno období, kdy jsme hlídaly jedna druhou a vzájemně si připomínaly, že máme myslet jinak. Dokonce jsme se při rozhovoru občas opravovaly navzájem, aby jsme formulovaly věci bez zbytečných negací. Takže vřele doporučuji, jít do toho s někým blízkým, kdo vám pomůže.

 Změnit zažité zvyky je poměrně náročná věc, dejte tomu čas a trpělivost, 

výsledky Vás za pár týdnů mile překvapí.

Stejné je to i s myšlenkami na ostatní, ale to rozebereme jindy.

 Začněte u něčeho lehkého, jako je třeba ta již zmiňovaná cesta domů. 

Berte to jako každodenní rituál a opravdu poctivě trénujte. Netrapte se, že Vám to ze začátku nejde podle Vašich představ a nevzdávejte to.

 Psát a číst jste se také museli naučit postupně, písmenko po písmenku. 

Tohle je stejné, ale když na sobě budete pracovat, ta investice se Vám vrátí. 

Nejen že budete mít radost sami ze sebe, ale pořídíte si díky tomu i permanentně lepší náladu,

 nad některými věcmi, co Vás dřív úplně zbytečně trápily, získáte nadhled.

 Uvolníte kapacitu myšlenkám pro jiné, zajímavé věci. 

Budete celkově šťastnější a psychicky silnější i odolnější, než jste bývali dřív.

Došel mi čaj, tak zase příště.