Když si hledáme, nebo máme partnera, musíme přijmout určité změny. Pokud je uděláme směrem který je nám i okolí k plusu, nebo nám ani okolí neškodí, je vše v pořádku.
Problém nastává, když se naše názory, postoje a životní filozofie rozchází s tím, co po nás chce, nebo dokáže přijmout náš partner.
Pokud spolu budou žít muž a žena a oba tráví v práci 8 a půl hodiny, těžko se ženě, nebo i muži,
bude přijímat role toho, kdo nastoupí doma plnohodnotnou druhou směnu s vědomím, že ten druhý přijde domů a nedělá nic, čím by byť maličko přispěl a odmítá na sebe brát jakékoli jiné povinnosti, kromě finančního přínosu.
Pokud domov buduje jen jeden, veškerá radost ze společného budování se vytrácí a změní se v pouhou údržbu, ta se pak stane břemenem, někdy se změní i v nutné zlo, které si s sebou ten kdo jej nese sám bude v myšlenkách vláčet celý den a také s ním bude usínat.
Aby nedošlo k nedorozumění, nemluvím tu o rovnoprávnosti, ani o dělení povinností přesně na půl.
Tak to funguje jen v půl procentu případů.
Mluvím tu o tom, že je potřeba podpořit jeden druhého, to je role kterou bychom na sebe měli brát naprosto dobrovolně a samozřejmě, když žijeme v partnerském vztahu.
Je to péče o toho druhého, nikdo kdo má upřímně rád, se pokud je to v jeho silách, nebude dívat na druhého jak se trápí.
A je jedno jestli zrovna pláče a potřebuje jen pohladit, nebo táhne něco těžkého a potřebuje pomocnou ruku, když si neví rady a jen potřebuje někoho kdo s ním bude hledat řešení, nebo je jen utahaný a běžné domácí povinnosti jsou najednou nad jeho síly, nebo jde o sdílení radosti a úspěchů. Jak se říká:" ve dvou se to lépe táhne".
Tam kde je přijata role partnera, se povinnosti dělí intuitivně. Někdo to umí lépe a učí se rychleji, jinému to trvá déle. mít rád znamená opatrovat toho druhého.
Malý příklad jedné z drobnosti.
První osobu nazvěme třeba Vlasaté A, druhou můžeme pojmenovat třeba Kulaťounké C.
Tak místo toho, aby se Vlasaté A uklidilo někam třeba k počítač/televizi, stoupne si někam na kraj kuchyně, kde nepřekáží a s C si povídá, řekne pár milých slov a celou dobu co C vaří,
je tam Vlasaté A s ním a kromě vlastního vyprávění i naslouchá.
C je sice unavené, ale podpora kterou dostává od A mu zpříjemní čas ztrávený v kuchyni a trochu mu pomůže zapomenout na únavu. Když si pak společně sednou ke stolu usmívají se na sebe, protože se C necítí ošizeno. Kdyby si A sedlo k televizi/počítači, mohlo by se C cítit opuštěné, také by mu mohlo přijít líto, že Vlasaté A si už mohlo sednout a odpočívá, zatím co C nemůže.
Vlasaté A netráví každý večer v rohu kuchyně povídáním s C, ale jen jednou dvakrát do pracovního týdne si ten čas udělá a Kulaťounkému C se věnuje. C ví že Vlasaté A to dělá pro něj a těší ho to, protože tím dostává mimoslovní ujištění, že je pro Vlasaté A důležité.
Mít rád znamená opatrovat toho druhého.
Když to jeden nedělá, časem to přestane dělat i ten druhý a v tom procesu, kdy se jeden druhého snaží udržet násilím v roli, kterou nechce, nebo neumí přijmout bývá hodně hádek a slz i smutku.
Kdysi jsem četla krásný příklad:
a každý má jedno veslo.
Když veslují oba, lodička se hýbe kupředu, ale pokud bude veslovat jen jeden, loďka se bude točit na místě a nikam se nedostane.
Pokud veslujete jen Vy, je třeba začít přemýšlet proč.
Pak je dobré položit si otázku, jestli to má smysl, zvážit všechna pro a proti, pokusit se obsáhnout všechny následky a rozhodnoutí. Chci zůstat stát? Někdy je ta otázka horší. Chci se dále takhle trápit? Chci si nechat ubližovat? Trpím jen já, nebo tím trpí i jiní? Můžu něco změnit? Jsou opravdu vyčerpané všechny možnosti zlepšení? Chci se pokoušet hledat další záchranná řešení?
Spousta vztahů se dá zachránit, jen je potřeba udělat pro nová řešení místo.Když budete jen pasivně čekat a doufat že se to nějak změní, tak ano, ono se to samo změní,ale většinou k horšímu.
Pokud se rozhodnete pro poradnu,
tak Vám ze své zkušenosti radím dejte na doporučení přátel, nebo si pozorně projděte hodnocení na internetu, hlavně se nebojte změnit poradce.
Manželské poradna je úžasná věc a může Vám pomoci i když tam přijdete bez partnera.
Protože se k Vám dostanou informace, které jste do teď neměli.
Také se může stát že jednomu, druhému, nebo oběma nebude poradce vyhovovat.
Nebojte se to říct, je to společné hledání řešení a společný cíl. Když už jste se společně rozhodli jít do poradny, je to známka oboustranné snahy, společného směru a dobré vůle.
Z poradny by jste neměli odcházet v horším psychickém stavu, než do ní vkročíte a to i v případě,
že Vám poradce doporučí odloučení se od partnera, pokud se z poradny více než dvakrát vrátíte v horším psychickém stavu, ze kterého se jen těžko vzpamatováváte, je dobré navštívit jiného psychologa a poradit se s ním o celé situaci.
Hlavně o to všem mluvte s partnerem, nebo přáteli, psychologem, mluvte a zase mluvte, dokud budete cítit že to potřebujete.
Ano, je třeba brát vše z mírou, můžete si v duch rozvrhnout, že třeba třetinu rozhovoru s přáteli věnujete tomuto tématu a zbytek času se pokusíte mluvit i o něčem jiném.
Pak už záleží na Vašem okolí, jestli vám dá samo možnost se dostatečně vypovídat.
Další věc kterou je dobré udělat, je prohlédnout si Váš společný prostor, byt, dům, ložnici.
Je tam dost prostoru pro oba?
Nemluvíme tu o metrech čtverečních. Bavíme se tu třeba o nočních stolečcích, máte je oba dva, nebo jen jeden? Někdo v ložnici místo na dva noční stolky nemá, tak hledejte jiné věci.
Každý si rád přizpůsobí část prostoru podle sebe, máte takové místo Vy i partner?
Nebo je všechno podle jednoho z Vás?
Když k vám někdo přijde uvidí otisk obou dvou partnerů, nebo jen jednoho?
Když se podíváte na společnou postel, působí jako celek, nebo působí jako dvě samostatná lůžka?
Má Váš partner své místo , kam si rád sedá, máte vy takové místo? Respektujete vzájemně svůj prostor?
Může to být třeba jen místo u jídelního stolu, na které Vás ten druhý automaticky pustí?
Chováte se k sobě ohleduplně?
Vážíte si jeden druhého? Je tam ten druhý když ho potřebujete? Jste si oporou?Důvěřujete si?
Můžete se na sebe spolehnout?
Pokud jste někdo kdo partnera nemá, je u Vás místo? Když by se teď k Vám měl nastěhovat měl by si kam dát věci? Jaké máte v ložnici obrázky?
Motivy věcí na které se denně díváte Vás také ovlivňují.
snažte se vypozorovat jak spolu komunikujete, zvednete hlas kdykoliv se Vám něco nelíbí?
Umíte říci že se Vám něco nelíbí?
Mluvíte spolu, nebo jen sdělujete existenčně a provozně důležité věci?
Posloucháte toho druhého?
Nevěřili by jste kolik dokáže jen obyčejná chvilka, kdy se zeptáte jaký měl ten druhý den,
(jednou se mi stalo, že na tuhle otázku mi druhá strana odpověděla:" No já měl Středu a co ty?").
Zeptejte se jestli přes den něco jedl/a, nebo jaká byla cesta domů. Také je dobré se na tyhle otázky snažit odpovědět jinak než: "Pracovně, dobej, zácpa.
To zas spadnete do provozních rozhovorů. A tam být přece nechcete.
Žádné komentáře:
Okomentovat