Echinacea

Echinacea 

Tahle léčivka, kromě toho že Vám zkrášlí bylinkový záhonek, má opravdu vynikající léčivé vlastnosti.
Echinacea je původem ze středozápadu v Americe, díky tomu je to celkem vděčná květinka která si libuje v kamenité, dobře propustné půdě a s přehledem zvládá horko i sucho. Není to velký jedlík, takže půda může být chudší, ale dbejte na to, aby měla dostatek prostoru, vyrůstá do výšky až 140cm.

Echinacea je trvalka a vykvétá velkými fialovými, nachovými, bílými, oranžovými, žlutými i zelenými květy, které jsou podobné našim kopretinám, ale okvětní plátky jsou větší a je jich méně. Střed květu je hnědo rudý a může přecházet až do oranžova. Je výrazně vystouplý nad okvětní plátky a láká čmeláky z širokého okolí.

Stonek bývá tmavě zelený a chlupatý, listy mohou být dlouhé až 10cm a mají kopinatý, nebo vejčitý tvar. Okraje listů mohou, ale nemusí být zubaté jako pila.
Doba kvetení je od začátku Června až do září.Vysévá se v Březnu a začátkem dubna.
Na venkovní stanoviště semínka vyséváme ideálně do pařeniště, pokud se jí chystáte zasadit do truhlíku, nebo květináče dejte pozor aby se vám semínka neutopila.
Předpěstované sazeničky se vysazují ven až v polovině května, dají se koupit a tak se s předpěstováním nemusíte trápit.
Množit Echinaceu můžete také dělením trsů. Nebuďte zklamaní, když Vám první rok nevykvete, většinou rozkvétá až druhým rokem svého života.

Z devíti odrůd jsou k léčení vhodné tři : 

       

           

Tahle léčivka se dá zpracovat úplně celá,
co je dobré vědět je, že v kořenu se nacházejí zcela jiné léčivé látky než ve zbytku rostliny.
Kořeny totiž obsahují vysoce koncentrované esenciální oleje. Zatím co nadzemní části zas obsahují převážně polysacharidy.
Tak a teď trochu lidsky, k čemu je Echinacea dobrá:

Echinacea se dá používat v několika formách, jako tinktura, která se ředí podle potřeby, třeba jako kloktadlo proti bolesti v krku.
Jako čaj, nebo nálev, kdy jsou vhodné tři polévkové lžíce sušiny na litr horké vody.

Nebo jako masti, které doporučuji dělat z husího sádla. Echinaceu kromě své vlastní zahrádky můžete sehnat v jakékoliv lékárně, mívají kapky i tablety. Také v obchodech se zdravou výživou, případně v jakémkoliv obchůdku zaměřeném na bylinky ji seženete sušenou. Zatím se mi nestalo, že by na balení nebylo dávkování.

Pokud dodržíte dávkování, nejsou známé vedlejší účinky a co je milé, 

Echinaceu můžou i těhotné a kojící maminky. 

Samozřejmě pylový alergici by si měli dávat pozor, přece jen jde o jejich alergen. Z vlastní zkušenosti kdy mám v domácnosti dva pylové alergiky, z toho jeden je opravdu silný alergik, 

nevadil čaj(ze sušené rostliny) a kapky(z lékárny) ani jednomu a naopak jim pomohla.

Je to velice účinné přírodní antibiotikum, které pomáhá ničit bakterie i viry v organismu, zabraňuje

infekci (pokud už se infekce rozvine, léčí ji). Echinacea výborně posiluje imunitní systém, který je pak schopen se nesrovnatelně lépe bránit. Protože v buňkách stimuluje tvorbu interferonu, což je látka, kterou tělo přirozeně bojuje proti virům a infekcím.

Pokud jde o autoimunitní choroby, jako je třeba v dnešní době tolikrát proklínaný atopický ekzém a lupenka,
 je Echinacea účinným pomocníkem.Mezi autoimunitní choroby na které má příznivý vliv, patří také revmatická artritida, lupus a také roztroušená skleróza a další.
Je vynikající při prevenci a při léčbě nachlazení i chřipek, které dokáže při prvních příznacích zcela zastavit.
Pokud Vás ale rýmička zmůže, zkrátíte si užíváním Echinacei léčbu o několik dní i týdnů a navíc zmírnit, někdy i zcela potlačí nepříjemné příznaky, jako je bolest v krku,hlavy, rýma, horečka, zduření sliznic a celková malátnost organismu.

Dále pomáhá při dlouhodobých a opakujících se obtížích třeba se záněty středního ucha, nebo zánětech dásní, pomůže i při léčbě nepříjemného zánětu močových cest.Výborně pomáhá jako doplněk léčby při Stafylokokových a streptokokových infekcích, také při zánětech vedlejších cest dýchacích a při zánětech                                                                                             způsobených Herpes virem.

Echinacea pomáhá při hojení akné, zánětů kůže, při proleženinách a popálenin.

Echinacea působí rychle a také se rychle vyplavuje z organismu, takže je dobré se tomu přizpůsobit a užívat jí v kratších časových intervalech. Například při začátku chřipky, je ideální vypít jednou za hodinu nálev nebo si vzít kapky.  

A protože jsem čajomil a bylinkový barbar,  když jsme nemocní, kombinuji nálev třeba s černým čajem a samozřejmě aby nám to chutnalo do něho přidávám med a citrón. 

Když jsem byla malá, měla moje maminka tuhle trvalku ve žluté formě na záhonku. Léta jsem kolem ní jako čtyřletá chodila a říkala si jak je to hnusná kytka. 

Když jsem povyrostla tak, že jsem se na její květy už nedívala jen zespoda, připadala mi ošklivá už jen z principu a jako dětský záškodník jsem občas chodila její květy ulamovat. To byl pocit zadostiučinění, to byla pomsta, té chlupaté obludě, u které se dal květ jen zlomit, ale sílu na to abych ho utrhla a rituálně se na něm mstila dál, jsem neměla.

 Navíc jich bylo v trsu tolik že si toho nikdo ani nevšiml a tak nevinná léčivka, která mi nikdy nic neudělala, byla v té době mým osobním dětským nepřítelem, se kterým jsem mohla tajně bojovat. 

Tolikrát jsem viděla maminku jak se o ni s láskou stará a mluví o ní jako o veselých sluníčkách, která ji pokaždé když jsme přijeli na chatu radostně přivítala. "Tahle hnusná kytka?!" Říkala jsem si pro sebe jako malá. 

"Podívej jak je krásná" říkávala maminka.

A dnes po tolika letech na tu oranžovou obludu, co byla chlupatá a kdykoliv jsem se dotkla jejích chlupatých stonků, nezapomněla mi to znepříjemnit tím, že se prostě nedala urvat a jen se zlomila,

divně voněla a nepochopitelně se nad ní rozplývala každá mámina kamarádka, také na ni také s láskou vzpomínám. 

Zahrádku na které rostla už dávno nemáme, ale kdykoliv si vzpomenu na léto a dětské prázdniny, jsou tam její oranžové květy na kraji cestičky, skrz které svítí sluníčko a je mi až skoro líto, že jsem tenkrát nevěděla co má maminka na zahradě za poklad a že jsem se k ní chovala jako nějaký nájezdník, co přišel plenit a pak vždycky zbaběle zdrhne, protože ví, že by mu máma dala co proto.  Dnes si zimu bez Echinacei už neumím představit.
Už ani nespočítám, kolikrát mě udržela na nohou, když jsem to potřebovala.