Je to skoro pět let nazpátek, co jsem měla možnost sledovat poměrně dost zblízka, jak to vypadá, když někdo dokáže uhlídat sám sebe, své myšlenky a zůstat nad věcí, i když je to občas dost těžké.
A je to jen pár měsíců, co jsem viděla, jak dopadla ta druhá strana, která se neuhlídá, v tomhle případě se o to ani nesnažila naopak ubližovala i škodila.
A jestli nezarostla mechem, tak škodí do dnes.
A jestli nezarostla mechem, tak škodí do dnes.
Ne zas tak dávno jsem měla tu smůlu, nebo spíše to štěstí vidět onu věc v praxi.Jedna mě blízká Osůbka se stala obětí hlouposti a povrchnosti své dlouholeté kamarádky. Nebudu vás tu zatěžovat až přílišnými podrobnostmi a asi se to ani nehodí.
Žena o které Vám budu vyprávět, říkejme té osůbce "Milé M", byla svou dlouholetou kamarádkou
( té můžeme říkat třeba "Zbrklé Z")absolutně zcestně a hlavně bezdůvodně nařčena z věcí, které ani nejsou v jejích základních povahových rysech.
( té můžeme říkat třeba "Zbrklé Z")absolutně zcestně a hlavně bezdůvodně nařčena z věcí, které ani nejsou v jejích základních povahových rysech.
A to dost nevybíravým, až bych řekla vulgárním způsobem.
Nejvíc Milé M, ale asi zranil fakt, že kamarádka které byla celý život opravdu velkou oporou a to mnohokrát na úkor sebe, které zrovna poměrně dost pomáhala, že si vůbec může myslet něco takového.
Jednoho dne, kterému předcházelo spousta pomoci,
utěšování a vlastně už poměrně dlouhá ztráta soukromého života, kdy "Zbrklé Z" neustále volalo "Milému M" a dožadovalo se od něho podpory, rad, pomoci i pochopení a kdy bylo "Zbrklé Z" schopné volat třeba i pozdě v noci s naléhavou prosbou, osobního setkání, aby jako kolovrátek omílalo pořád to samé.
"Zbrklé Z" mlelo dokola o nesmyslech a pomstách, kdy se neustále cítilo ukřivděně a svěřovalo se,
že skoro dospělé děti nynějšího nového přítele jsou na "Zbrklé Z" zlé
(pochopitelně, držely se svou maminkou a tatínkovu milenku,
která jim tátu odvedla od rodiny z relativně pochopitelných důvodů nesnášely a jako bonus jim bylo úplně jedno jestli má nebo nemá důvod odejít).
Kdy si "Zbrklé Z" stěžovalo na manželku svého nynějšího přítele, která se všemi možnými intrikami, čestnými i nečestnými způsoby, citovým vydíráním i celkem drsnými metodami snaží dostat zpět svého manžela.
Kdy každou chvíli "Zbrklé Z" fňukalo, že vlastní starší syn se téměř neozve, protože si našel dívku se kterou je sice šťastný a ona se o něj láskyplně stará, ale "Zbrklé Z" ji nesnášelo a syn dívku odmítal opustit.
Stěžovalo si, že se mladší, skoro dospělý syn, se chová doma překvapivě jako doma a odmítá poslouchat a plně se podřídit novému příteli, kterého si "Zbrké Z" chvatně nastěhovalo do bytu.
Už bylo dost pozdě, když u "Milého M" naléhavě zařinčel zvonek u bytu.
Když "milé M" otevřelo, vtrhlo "Zbrklé Z" naštvaně a bez pozvání dovnitř.
Začalo na "Milé M" křičet a nadávat mu, říkalo hloupé a hlavu ani patu nemající věci, nesmyslně "milé M" nařklo z intrik a pomluv, proti sobě.
"Zbrklé Z" Bylo na "Milé M" vulgární a odporně zlé, dokonce "Milému M" vyhrožovalo násilím a při odchodu to zakončilo rozkopáním misky s vodou co ležela v rohu předsíně.
"Zbrklé Z" nedalo "Milému M" žádné vysvětlení proč si něco takového myslí, ani možnost se bránit.
Vtrhlo k "Milému M" jako vichřice, prohnalo se svým monologem,
"Milé M" A všichni kdo v tu chvíli byli přítomní vůbec nechápali co a hlavně proč se to stalo.
"Milé M" se o své situaci radilo z přáteli, probrali to ze všech stran a nepřišli na žádný důvod,
proč si "Zbrklé Z" myslí, že by mu "Milé M" chtělo ubližovat.
Tak a teď to hlavní, proč tohle celé vlastně vyprávím.
Je to krásný příklad sebekontroly.
Nemyslete si že "Milé M" nebylo naštvané a nemělo na "Zbrklé Z" spravedlivý vztek, mělo, jako by měl každý. Ale protože vědělo o kontrole myšlenek, jak se zmiňuji Zde a pozitivním myšlení Zde, hlídalo se na každém kroku.
Když "Milé M" vystřízlivělo z největšího šoku, dospělo ke smutnému názoru,
že tohle si přátelé nedělají. "Milé M" ještě pár dní čekalo, jestli až se "Zbrklé Z" uklidní, nezavolá s vysvětlením, nebo omluvou.
Po pár dnech se "Milé M" s lítostí a pochroumaným srdíčkem dozvědělo od známých o co vlastně šlo a také,
že o něm "Zbrklé Z" roznáší pomluvy.
Každý kdo měl trochu rozumu se dovtípil, že "Zbrklé Z" utrpělo blízké setkání jiného druhu se zhrzenou manželkou svého nynějšího přítele, která se prostě nedala tak snadno a zapojila do boje všechny ženské zbraně.
"Zbrklé Z" se bohužel nějak nedovtípilo.
Po tom všem, se "Milé M" cítilo po právu zrazeně a rozhodlo se, že "Zbrklému Z" samo volata ani nijak jinak ho kontaktovat nebude. Bylo ale rozhodnuté, že pokud "Zbrklé Z" zavolá, telefon zvedne a vyslechne jej.
"Zbrklé Z" se ale neozvalo a pro "Milé M" to bylo jistým způsobem osvobozením.
Jak dny plynuli uvědomovalo si "Milé M" to, co už tušilo dlouho.
Žádné dennodenní fňukání do telefonu, žádné volání uprostřed noci,
žádné prosby aby kvůli "Zbrklému Z" udělalo to či ono... Už nemuselo nikomu vysvětlovat, že škodit a mstít se nic dobrého nepřinese.
Život "Milého M" se najednou konečně a zaslouženě uklidnil a vyčistil.
Sem tam jsem na tohle téma s "Milým M" mluvili a říkali si, že to "Zbrklé Z" má přesně tak, jak to chce mít.
Také že život jde dál a že se jejich cesty rozdělily tak asi mělo být.
"Milé M" si dokázalo udržet nadhled a ohledně "Zbrklého Z " si přálo jediné:
"aby "Zbrklé Z" přišlo na to, kdo byl ten intrikář, aby "Zbrklé Z" přišlo na to, že v tom celém bylo "Milé M" zcela nevinně, Aby "Zbrklé Z" našlo pravdu."
A už proto, že "Milé M" vědělo, že není dobré přát někomu něco špatného a že na "Zbrklé Z" stejně dojde, nezatěžovalo dál svou mysl myšlenkami na pomstu, na škodolibosti a časem vlastně ani na "Zbrklé Z" jako takové.
Zato "Zbrklé Z" dopadlo přesně tak, jak si samo vydláždilo cestičku.
Starší syn s ním zcela přerušil kontakt, mladší se odstěhoval a
vlastně o moc kontaktu se "Zbrklým Z" nestojí.
A teď po skoro pěti letech jsem já osobně společně s "Milým M" měla možnost vidět "Zbrklé Z".
"Zbrklé Z" sedělo u stolečku rychlého občerstvení v jednom z velkých obchodních domů.
Sedělo tam, oplácanější než dřív, ve vytahaném tričku, které si lidé berou doma k televizi,
v teplákách které toho měly už opravdu hodně za sebou a na nohou mělo ošlapané a zaprášené kroksy.
O odrostlých kdysi asi na červeno obarvených vlasech, stažených do rychlého drdólu ani nemluvím.
Možná by se tohle oblečení dalo vzít v létě, někdy pozdě v noci, když by šla se psem...ale v centru Prahy s jednou z těch luxusnějších obchodních center, žena která má práci i střechu nad hlavou, byla to zvláštní volba oblečení.
A naproti "Zbrklému Z" seděla hezky upravená, ne moc sympatická žena v modrém kostýmku, která si podpírala bradu, co chvíli kontrolovala telefon a tvářila se ohromě znuděně. Upírala pohled někam do dálky a očividně jí rozhovor se "Zbrklým Z" nebyl příjemný.
A co dělalo "Zbrklé Z" ?!
No to co vždycky, fňukalo, tvářilo se nešťastně a nepřetržitě mu jela pusa.
Bylo tak zaneprázdněné svým, že i když mě léta zná, ani si nevšimlo, když jsem kolem jejich stolečku prošla jednou tam(pro něco dobrého)a pak znovu, když jsem se vracela.
"Milé M" které bylo jako vždy elegantní a šik a i když byl teď jeho milý úsměv dost povadlý a dobrou náladu mu tohle zrovna nepodpořilo, vypadalo lépe než před těmi pěti lety. "Milé M" bylo rádo že si ho "Zbrklé Z" nevšimlo.
Představilo si jak by to asi vypadalo, kdyby se od něho "Zbrklé Z" samo a dobrovolně neodstřihlo. Teď by tam na místě ženy v modrém kostýmku sedělo určitě "Milé M" a muselo by dokola poslouchat hloupé starosti "Zbrklého Z", které byly zbytečné za většinu z nich si mohlo "Zbrklé Z" samo zásluhou své bezohlednosti.
Vzpomínám si, jak "Zbrklé Z" vypadalo ještě před pár lety, kdy ještě neustále vyselo na "Milém M".
Dnes si říkám, že bylo nemalou zásluhou "Milého M", že si "Zbrklé Z" pamatuji jako vždy upravenou živelnou ženu.
Dnes to byla na první pohled živelná žena, to ano, ale také od pohledu zlá, ne špinavá, ne chudá, ale sama sebou zanedbaná a neupravená bytost, která ve mě kupodivu nebudila absolutně žádné emoce.
Ta žena se za těch pár let nikam neposunula, spíš naopak. Nevidím nic špatného na stereotypním způsobu života, pokud přináší radost a člověk je viditelně spokojený, ale obávám se, že tohle nebyl ten případ.
Myslím, že tohle je spíš :" Kdo chce kam..."
Žádné komentáře:
Okomentovat